Ať už je to hrnek, váš laptop, pneumatika v garáži nebo sekačka v zahradním domku, máme na to pravděpodobně doklad o pořízení. I kdyby ne, věci jsou kolem nás a slouží nám. Věci vlastníme papírově – tam je to poprvé.
Podruhé každou věc vlastníme ve své mysli. Mysl je jako databáze s mnoha záznamy, které říkají „toto mi patří“. Kdyby tam tenhle záznam nebyl, budete s takovou věcí zacházet tak, jako by vám nepatřila. Nevztahujete s k ní.
Tento fenomén může být v určitých situacích proti nám samým a snadno si to ani nebudeme uvědomovat. To platí zejména pro věci, o kterých aktivně nevíme, že je máme. Například zapomenuté rozbité rádio ve stodole, které jsme chtěli před mnoha lety nechat spravit.
Jaký to má efekt
Každý záznam v databázi mysli bere nepostřehnutelný kousek naší energie a vnitřního prostoru. Podobně jako televize na standby si bere neznatelně proudu ze sítě. Čím více věcí máme, zejména těch zbytečných, tím úplně stejně máme zabraný prostor uvnitř sebe. Řekněme, že tisíc televizí na standby spotřebuje již znatelný díl elektřiny.
Občas cítíme potřebu se vyčistit, vypnout od starostí. Jdeme meditovat do lesa, odjedeme na senzační víkend. Pak se vrátíme domů a dočasná úleva za pár dnů odezní. Vrací se rutina ve stejném prostředí, od kterého jsme potřebovali pauzu.
Někdy stačí odstranit zbytné věci ve fyzickém prostoru ve kterém trávíme nejvíce času. Rozloučit se s věcmi, které nepotřebujeme nebo nevyužijeme. Loučíme se tím také s minulostí, se kterou se přes tyto věci emočně pojíme. Je dobré si všímat důvodů, proč něco vyhodit nechceme, například:
– tohle je po babičce, to vyhodit nemůžu – možná se namísto toho chceme podívat, co ve vztahu k babičce nemáme dožité nebo
– tohle bude určitě někdy potřeba (stejně jako každá věc na půdě, kam už se ani nedá vlézt) – možná se chceme pustit zažitých strachů o budoucnost a najít znovu chuť do života.
Použijte to pro sebe
Věřím, že vnější svět je odrazem vnitřního a pohybem v jednom přímo ovlivníme ten druhý.
A tak zapracovat na sobě znamená, že se to nakonec projeví na venek. A obráceně, nerutinním pohybem ve fyzickém světě hýbeme svým člověkem uvnitř. Řada lidí to dělá zdravě a intuitivně. Prostě musí ty starý krámy vyhodit, nemůžou si pomoci. A naopak cítí s každou novou věcí malou zátěž, kterou jsou ochotni nést výměnou za její službu. Jestli to máte takhle, skvělý.
Pro někoho to však může být obtížnější. A připuštěním, že zbavení se těch starých krabic, na kterých lpíme nebo vyhozením starého oblečení, které stejně už na sebe nevezmeme, si můžeme připravit cestu dál.